Vítej, podzime!

Na první pohled zvláštní přivítání. Kdo by vítal podzim? Kratší dny, mlhavá rána, deštivé večery. Stromy, které barví své listy a jejich sytá zeleň se ztrácí, trávu, která vadne a chlad, jenž pomalu převládá nad teplými a přívětivými letními dny.

Vitej_podzime

Nenechme se mýlit. I podzim nám nabízí své kouzlo, odkrývá své dary a vlídně zve do svého království. Tak, jako není možné zastavit proud řeky, nezměníme přirozené střídání ročních období. Není proto lépe se smířit s obvyklou změnou a podzim přivítat?

Příklad si vezměme od našich předků, kteří v právě nadcházejících podzimních dnech oslavovali. Oslavovali hojnost, která jim byla dána. Byla odměnou za jejich usilovnou práci na polích, v zahradách, loukách a sadech. Oslavovali, že v dobách, kdy přichází klidnější, chladnější a temnější část roku, budou mít co jíst, oslavovali příchod odpočinku, který potřebovali, aby načerpali síly do další náročné práce, jež na jaře s neochvějnou jistotou znovu přijde.

Ranní mlhu dokáže i podzimní slunce mile prosvítit a vykouzlit neobvyklé obrazce. Třpytící se kapka rosy na povadlé trávě v paprsku slunce přímo vyzývá k zastavení. Pokud poslechneme, můžeme nahlédnout do jejího tajemství a v duhových barvách lomeného svitu najdeme potěšení a objevíme nekonečnou sílu přírody.

Barevné listy šustící při odpolední procházce nás provedou ztichlým lesem nebo parkem. Darujeme-li si trochu vnitřního klidu, zaslechneme příběh, který umí vyprávět. Tiše rozmlouvají o svém poslání, o údělu, který již splnily a s pokorou se vrací do náruče Země. Aby podpořily obvyklý, nekončící a neměnný koloběh a s jarem se znovu mohl ten jejich strom zazelenat a v plné síle dál vztahovat své větve k nebesům. Že nerozumíme řeči stromů? Na poprvé snad ne, ale podzimní procházky jsou jako stvořené pro klidné rozjímání a kdo ví? Třeba nakonec i ten dialog s přírodou přijde. Sám od sebe, nenápadně, po troškách a překvapíme sami sebe.Astralni_cesta_lesem

Šálek teplého voňavého bylinkového čaje po návratu z čerstvého vzduchu prohřeje naše tělo a zklidní mysl. Dopřejme si klidné chvíle při svíčce, s dobrou knihou či příjemnou hudbou. I my v dnešní uspěchané době, snad ještě víc než naši předkové, potřebujeme odpočívat. I nám se budou s příchodem jara hodit okamžiky vlídného spočinutí, vlastního rozjímání a vědomého bytí.


Proč si tedy neříci: „Vítej, podzime!“


A v duchu takového přivítání se naciťme na ranní mlhy, barevné listy, podzimní slunce a duhovou rosu. Přijměme i chladný déšť, ostrý vítr, úbytek světla. Podzim může být krásný, pestrý a užitečný. Záleží jen na nás a našem úhlu pohledu, jak ten letošní právě přicházející podzim využijeme.

Autorka: Romana Junková

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení