Nastal čas dovolených, tak se omlouváme za možnou prodlevu v odezvě. Jinak vám přejeme krásné léto a pohodové dny.

Mistr Rozum

Rozum je geniální, a proto jej klidně nazývejme Mistrem. Ovšem, jako vždy v životní praxi, jsou tu dva úhly pohledu. Nic není jenom černé či bílé, tak se pojďme na toho Mistra podívat blíže.

Rozum je výborný Rádce, je-li třeba. A dokáže být pěkný Otrava, pokud ho zrovna nepotřebujeme. Rozum, mysl, chcete-li, k nám patří a rozhodně jej potřebujeme. Na druhou stranu jsou chvíle, kdy se, ponořeni a vedeni vlastními city, emocemi a přirozenými pocity, bez Rozumu či mysli obejdeme.

RozumJe těžké rozpoznat ty pravé chvíle? Je jednoduché být v mysli tehdy, když je to užitečné? A naopak, jak složité je opustit logickou řeč Rozumu a jeho někdy velmi rafinované a urputné snahy s námi manipulovat a odvádět nás od naší pravé podstaty?

Vše má svůj čas a své možnosti. Obojí potřebujeme, jde jen o to, abychom se naučili správně zacházet, kombinovat a případně také opouštět někdy až příliš dominantní Rozum, splašenou mysl či rozjitřené emoce.

Co dokáže utišit rozběhlé a neodbytné myšlenky? Ty myšlenky, které potřebujeme, ale stejně tak potřebujeme čas na odpočinek, úlevu a nadhled. Není to tak složité, jak se na první kouknutí zdá. A určitě jste již podobné rady, nápady či návrhy slyšeli. A dbali jste jich? Udělali jste hned ten první doporučený či navržený krok? Krok ke ztišení rozumu a klidu mysli?

S rukou na srdci nechť si laskavý čtenář odpoví sám sobě. První krok je nejdůležitější a současně také nejtěžší. Udělat něco jinak, něco nového nás stojí nemálo úsilí a Rozum umí využít jakékoli naše zaváhání. I to malé a dokonce i drobnou, skoro neznatelnou nejistotu. Na druhou stranu nám dává šanci ho lépe poznat. Dozvíme se, jakou hru hraje, jaké zbraně používá. A příště, příště už mu sebereme vítr z plachet a tak snadnou práci s námi mít nebude.


Proto je první krok tak důležitý a současně těžký...


Kdo má čas věnovat si chvilku v klidu, o samotě? Kdo má zájem podívat se, co je v něm ukryto? Jaké klady, ale i zápory se v něm ukrývají? Jen ten, kdo, třeba jen na malý kousek, nakoukl pod pokličku každodenního spěchu, diktátu mysli a všeobecného názoru současné společnosti. Ten, kdo ví, jak moc Rozum potřebujeme a jak je současně potřeba ho čas od času poslat na dovolenou.

1 krok

Zkusili jste to? Šlo vám to? Nebo jste to vzdali brzy poté, co Mistr Rozum nedovolil vašim myšlenkám jen tak v klidu projít a cítili jste neodbytné nutkání se jimi zabývat? Ať už je vaše odpověď jakákoli, šli jste prostě do toho. Sáhli jste si na možnost, která otvírá cestu k tomu, jak využít nejen plný potenciál Rozumu, ale také sama sebe. A to se cení a počítá.

Nikoli to, že to nešlo. Na poprvé. Kolik lidí to ani nezkusí! Zavrhnou „takovou blbost“ rovnou, bez pokusu, od stolu. První krok, ten nejtěžší a nejdůležitější je na světě. Máte ho za sebou, už víte, jak chutná, co dokáže.

A k tomu prvnímu krůčku postupně přidávejme další. Podobně, jako když se malé dítě učí chodit. Opatrně si osahává, co už se naučilo, co umí, jak jsou jeho nožky stabilní. A pak, s novým poznáním a o kousek větší jistotou opět vykročí, už radostněji a spolehlivěji na další cestu.

Užívejme naši mysl spolu s Rozumem uvážlivě. Dejme mu prostor a svoji pozornost tehdy, když je třeba, když to my potřebujeme. Pusťme jej k vodě, když zatoužíme obyčejně vypnout, dobít baterky či jen tak být, lelkovat, dát si něco hříšně dobrého, udělat sami sobě radost. Zkrátka užívat si tak, jak nám obyčejně nedovolí a svými obvyklými argumenty vytáhne do boje proti zasloužené pohodě a klidu.

Pak nám s Mistrem převleků, odvážných her, nesmlouvavých argumentů a rafinovaných otázek bude většinou dobře. A když si s ním občas tu jeho hru zahrajeme, můžeme se i pobavit a pousmát. Není třeba brát vše a hlavně sami sebe tak úplně vážně.

Autorka: Romana Junková