Rozum je geniální, a proto jej klidně nazývejme Mistrem. Ovšem, jako vždy v životní praxi, jsou tu dva úhly pohledu. Nic není jenom černé či bílé, tak se pojďme na toho Mistra podívat blíže.
Rozum je výborný Rádce, je-li třeba. A dokáže být pěkný Otrava, pokud ho zrovna nepotřebujeme. Rozum, mysl, chcete-li, k nám patří a rozhodně jej potřebujeme. Na druhou stranu jsou chvíle, kdy se, ponořeni a vedeni vlastními city, emocemi a přirozenými pocity, bez Rozumu či mysli obejdeme.
Je těžké rozpoznat ty pravé chvíle? Je jednoduché být v mysli tehdy, když je to užitečné? A naopak, jak složité je opustit logickou řeč Rozumu a jeho někdy velmi rafinované a urputné snahy s námi manipulovat a odvádět nás od naší pravé podstaty?
Vše má svůj čas a své možnosti. Obojí potřebujeme, jde jen o to, abychom se naučili správně zacházet, kombinovat a případně také opouštět někdy až příliš dominantní Rozum, splašenou mysl či rozjitřené emoce.
Co dokáže utišit rozběhlé a neodbytné myšlenky? Ty myšlenky, které potřebujeme, ale stejně tak potřebujeme čas na odpočinek, úlevu a nadhled. Není to tak složité, jak se na první kouknutí zdá. A určitě jste již podobné rady, nápady či návrhy slyšeli. A dbali jste jich? Udělali jste hned ten první doporučený či navržený krok? Krok ke ztišení rozumu a klidu mysli?
S rukou na srdci nechť si laskavý čtenář odpoví sám sobě. První krok je nejdůležitější a současně také nejtěžší. Udělat něco jinak, něco nového nás stojí nemálo úsilí a Rozum umí využít jakékoli naše zaváhání. I to malé a dokonce i drobnou, skoro neznatelnou nejistotu. Na druhou stranu nám dává šanci ho lépe poznat. Dozvíme se, jakou hru hraje, jaké zbraně používá. A příště, příště už mu sebereme vítr z plachet a tak snadnou práci s námi mít nebude.
Proto je první krok tak důležitý a současně těžký...
Kdo má čas věnovat si chvilku v klidu, o samotě? Kdo má zájem podívat se, co je v něm ukryto? Jaké klady, ale i zápory se v něm ukrývají? Jen ten, kdo, třeba jen na malý kousek, nakoukl pod pokličku každodenního spěchu, diktátu mysli a všeobecného názoru současné společnosti. Ten, kdo ví, jak moc Rozum potřebujeme a jak je současně potřeba ho čas od času poslat na dovolenou.
Zkusili jste to? Šlo vám to? Nebo jste to vzdali brzy poté, co Mistr Rozum nedovolil vašim myšlenkám jen tak v klidu projít a cítili jste neodbytné nutkání se jimi zabývat? Ať už je vaše odpověď jakákoli, šli jste prostě do toho. Sáhli jste si na možnost, která otvírá cestu k tomu, jak využít nejen plný potenciál Rozumu, ale také sama sebe. A to se cení a počítá.
Nikoli to, že to nešlo. Na poprvé. Kolik lidí to ani nezkusí! Zavrhnou „takovou blbost“ rovnou, bez pokusu, od stolu. První krok, ten nejtěžší a nejdůležitější je na světě. Máte ho za sebou, už víte, jak chutná, co dokáže.
A k tomu prvnímu krůčku postupně přidávejme další. Podobně, jako když se malé dítě učí chodit. Opatrně si osahává, co už se naučilo, co umí, jak jsou jeho nožky stabilní. A pak, s novým poznáním a o kousek větší jistotou opět vykročí, už radostněji a spolehlivěji na další cestu.
Užívejme naši mysl spolu s Rozumem uvážlivě. Dejme mu prostor a svoji pozornost tehdy, když je třeba, když to my potřebujeme. Pusťme jej k vodě, když zatoužíme obyčejně vypnout, dobít baterky či jen tak být, lelkovat, dát si něco hříšně dobrého, udělat sami sobě radost. Zkrátka užívat si tak, jak nám obyčejně nedovolí a svými obvyklými argumenty vytáhne do boje proti zasloužené pohodě a klidu.
Pak nám s Mistrem převleků, odvážných her, nesmlouvavých argumentů a rafinovaných otázek bude většinou dobře. A když si s ním občas tu jeho hru zahrajeme, můžeme se i pobavit a pousmát. Není třeba brát vše a hlavně sami sebe tak úplně vážně.
Autorka: Romana Junková