Aneb „vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá“, abychom byli trochu srozumitelnější. To krásné české přísloví, myslím, vystihuje daleko lapidárněji jeden z nejznámějších vesmírných zákonů. Že by ti naši předkové byli více vnímavější a přímější, než jsme my nyní?
Svým způsobem tomu tak opravdu bylo. Neměli čas, náladu a ani zájem o nějaké velké filozofování a přemítání. Nejlépe jasně k věci, zřetelně a jednoznačně vyjádřit, co si myslím a jaký mám názor. A ty, milý příteli, vyber si, co se tě týká a jak tomu rozumíš. Není nad vlastní zkušenost, osobitý názor získaný praxí a životem!
Určitě takovou zkušenost také máte, každý z nás ji má. Vstaneme-li ráno nenaložení, ve špatné náladě, se vztekem, nahněvaní na celý svět a ponecháme-li si takové nastavení i v průběhu dne, nedivme se, že na jeho konci nás čeká ještě větší otrava. Naše únava je násobená všemi těmi nedorozuměními, střety, výměnami názorů s podobně naštvanými lidmi, jako jsme my sami. A jak si umíme takový den hned onálepkovat: „Prostě den Blbec“, řekneme si.
Netušíme, že opak je pravdou. Věrni slušnému vychování, taktně, prosím, pomlčme o tom, kdo je tady vlastně ten blbec.... Přijměme jednoduše a obyčejně skutečnost, že jsme si sami způsobili jeden takový svůj den. A je-li nám to málo, nevidíme-li, neslyšíme, nevnímáme, můžeme si jich vyrobit pěknou řádku. Dobrá zpráva je, že to úplně jednoduše může být i opačně. No nestojí to za to?
Není v tom žádná věda, ani kouzla a nadpřirozeno. Všichni jsme součástí systému energií a většina z nás tuto teorii již přijala za svou. A těm, kterým se stále ještě zdá příliš z oblasti sci-fi, ti, nechť prosím, zůstanou u našich předků a jejich přísloví. Ono to nakonec vyjde nastejno.
... Zákon přitažlivosti ... Jsi to, co si myslíš a tvoříš ... aneb jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá ...
Energie mají vlastní řád, vibrují dle přirozeně nastaveného systému. A tak je také nad slunce jasné a přirozené, že my, lidé, v tom těžko můžeme něco změnit. Proč by se jinak také hojně používala věta: „Co vyšleš, to se ti vrátí“ ? Vždyť je to to samé. Stejné přitahuje stejné, protože je, vibruje na totožné frekvenci. Vážnější zájemce bych odkázala na pole kvantové fyziky, ale pro běžný život, myslím, stačí tato prostá definice.
Nepochybuji, že laskavý čtenář výše uvedené poznání vlastně zná a není pro něj příliš novým. Proč se ale na chvilku nezastavit, nepřipomenout si známá fakta? Upřímně se sám sebe nezeptat: Opravdu se vždy tak chovám? Jsem sám k sobě upřímný a autentický? Nedivím se občas, co se mi to děje? Nehraji si na oběť a neviním ze svých potíží a problémů ty druhé?“
Pokud to uděláme zodpovědně, beze strachu, trpělivě a poctivě, najdeme své rezervy. Berme takové zjištění jako dobrou zprávu a buďme za ni k sobě laskaví. Už ten krok, že se v chvatu všedních dní dokážeme zastavit, být sami se sebou a věnovat si pár chvil, je laskavost sama. Je to dobrá zpráva o tom, že si nejsme lhostejní a stojíme sami sobě za pozornost. A taková chvilka přinese své ovoce. Dříve nebo později se nám to zalíbí a budeme mít potřebu být v takovém nastavení častěji.
Dokážeme postupně měnit své vnitřní nastavení tak, abychom těch dnů, kdy se večer cítíme mizerně, měli ve svém životě méně a méně. Nezmizí úplně, tak to nefunguje a nebylo by to ani přirozené. Ale až se objeví, až přijdou, budeme již vědět, jak s nimi naložit. Budeme znát jejich příčinu a máme tak šanci ji příště již neopakovat.
A tak tedy vědomě přitahujme, to, co si přejeme. Není třeba velkého úsilí, tlaku a přehnané pozornosti či úzkostlivé opatrnosti. Řekla bych, že právě naopak. Čím do života půjdeme plněji, radostněji a opravdověji, bez kontroly a beze strachu, tím větší je šance na to, abychom okusili jeho šťavnatost, pravdivost a proměnlivost. Jedině tak dosyta porozumíme tomu, že přitahujeme to, co jsme.
A to za to rozhodně stojí!
Autorka: Romana Junková